Tento roman se urcite neodehrava na podzim a dokonce ani ne v Pekingu. Snovy svet, vzdalene pripominajici ten nas, zalidnuji vagne vykreslene postavy, autor se dosyta vysmiva vsem a vsemu, syrove odhaluje sobeckost mocnych a bohatych, vrstvi symboly a tajemstvi, hraje si s jazykem i logikou. Ale take, a predevsim, pise o lasce, o lasce tragicke a prazvlastni, ktera zaplavi veskerou mysl.