Aqva Silentia


MIKULÁŠ
G#                        C
Smekněte, lidé, a vzpomeňte v pokoře,
G#                  F#
zde leží příroda zabitá vámi;
G#                        C
teď už si užívá v nebi tam nahoře,
G#                        A
a vy jste konečně zůstali sami.
Ten krutý poznatek, že vám tu překáží,
byl pro ni těžký, však hrdě to nesla;
na hrob její bagry už zeminu naváží,
už rakev s přírodou do jámy klesla.
Ref.:
G#                        A
A ještě před smrtí člověk ji rozčtvrtil
C                        H
a na kůl nabodl, dle něho po právu;
G#                        A
bál jsi se člověče, že jinam uteče,
G#                        F#
proto ses rozhodl vykonat popravu...
Skonala tiše, ač mučena nelidsky,
plačky jí nad hrobem ronily slzy;
kněz dodal v proslovu, že odešla navždycky,
a že všechny přítomné tuze to mrzí.
A pak se sebrali a odtáhli na guláš,
a za okny hospody začalo sněžit,
před prahem zvracel opilý Mikuláš,
už není v co doufat, už není v co věřit...
Ref.