Já když ráno brzo vstanu a okno si otvírám, tak sám sebe vidím v davu, jak tam tiše umírám. Lidi kráčej bez cíle, tam každej má svůj svět, já se vleču mezi nima, nedá se to vydržet. Nevidim peklo, zem, ani nebe, nevidim světlo, nevidim sebe, potácím se tmou barevnýho ticha, pohřební auto už pro mě jede. Já nechci umřít zaživa, já nechci. V chladném pouličním osvětlení já hledám dobrý místo k vyspání, ale hledám marně, už tu žádný není, pod mostem je zas k přespání. Bez peněz nemám na jídlo a žebrat, to se bojím, tak nemám ani na pivo a před hospodou stojím. Nevidim peklo, zem, ani nebe, nevidim světlo, nevidim sebe, potácím se tmou barevnýho ticha, svůj nápoj lásky smrt mi míchá. Já nechci umřít zaživa, to je ta vzpoura. Neničte mě, pomožte mě. Ja nechi umřít zaživa, pomožte mě. To je ta vzpoura.