Kolem jen smrt, hnijící odpadky a barikády ze smetí. Držíš svou pušku a dírou v kamenech míříš na svoje prokletí. Čekáš, až bude den, aby jsi zamířil a prstem zmáčkl studenou spoušť. Nemáš už nic. Oni ti všechno vzali. I tvoji duši. Zbyla jenom poušť. Tak střílej na ty živý cíle, jenom si říkej "pro ně i ty si cíl". Tak střílej a zabij živý cíle, už nejsi člověk, teď si živej cíl. Už se blíží, nezkrývají rozpaky, myslíš si, že mají vyhráno. Svíráš svý rty, brečíš do paletova. Chtěl si přece počkat až na ráno. Možná si poslední, musíš ho uvidět, zarazit stíny před sebou. Brečet už nemůžeš, dávno už nemáš z čeho, už všechno lidský v tobě skamenělo. Tak střílej, jsou to živý cíle, nezapomínej, pro ně nejsi nic. Tak střílej a zabij živý cíle, pro ně už nejsi jejich živej cíl. Jsi jenom číslo, co zaznamenají, až budou sčítat mrtvoly. Zvítězíš ty, nebo vyhrajou oni. Uslyšíš ránu a pak to zabolí. Máš plnej zásobník a slunce vychází a oni už jsou dávno v dostřelu. Jednou budeš mít pomník na rohu ulice a plno posmrtnejch metálů. Tak střílej na ty živý cíle a nepřemýšlej, teď uvažuj. Tak střílej a zabij živý cíle. Běhají, hejbou se, zatni zuby a pal.