Já znal jsem kraj, kde vládnul špatný král, lid bídu dřel, co bude nevěděl. Pan král byl sám, sám všem kraloval, jen bral a bral, nikdy nic nedával. Měl plno starostí, však dělal si je sám, když večer usínal, už nevěděl jak dál. Své království tak hrozně miloval, že si ani neviděl, jak špatný je to král. Každý se do očí tu pravdu říct mu bál, byl znám svou krutostí když rozzlobil se král. Já znal jsem kraj, kde vládnul špatný král, sám jen lhal a všechno sliboval... Špatný král... špatný král... Špatný král... špatný král... Ze svých chyb se však moudře poučil, dřív mnoho slibů a svých slov porušil. Však byl to člověk v jádru dobrý, jenom spal na rady čarodějů dal, nic se neptal Ten král se změnil, své krutosti se vzdal, Vzal rozum do hrsti a na cestu se dal. Ta cesta poznání nejtěžší je z cest, Tak naskoč na ní, svým srdcem se nech vézt.