V malém šenku sedávám, vkládám dlaň na starý trám, v drsném dřevě ožívá brázda rozpuklá. Tady každou třísku znám, strop i dveře dokořán, červotoč neprotká tkáň, v které dřímá duše má. Stačí vám za stůl usednout a rázem plní každý kout, záblesky houslí a matný smích. Na léta, kdy tu vládl flám, na sloky písní cikánských, na úsměv pouhý já vzpomínám. Na tváře, které zdobí knír, na víno jako elixír, na tanec dlouhý já vzpomínám. Na stíny lahví baňatých, na lampy, v kterých zpívá líh. Ó, ó, ó. Cikán chodí tmoucí tmou, noci mají příchuť zlou a tou stezkou promítnou léta na tvou skráň. Světla v očích sůvy lžou, housle dávno mrtvé jsou a přesto jejich pyšný tón stále v duchu slýchávám. Stačí vám za stůl usednout a rázem plní každý kout, záblesky houslí a matný smích. Na léta, kdy tu vládl flám, na sloky písní cikánských, na úsměv pouhý já vzpomínám. Na tváře, které zdobí knír, na víno jako elixír, na tanec dlouhý já vzpomínám. Na stíny lahví baňatých, na lampy, v kterých zpívá líh. Ó, ó, ó. Stačí vám za stůl usednout a rázem plní každý kout, záblesky houslí a matný smích. Na léta, kdy tu vládl flám, na sloky písní cikánských, na úsměv pouhý já vzpomínám. Na tváře, které zdobí knír, na víno jako elixír, na tanec dlouhý já vzpomínám. Na stíny lahví baňatých, na lampy, v kterých zpívá líh. Ó, ó, ó.