Já nejsem z lidí těch, co mají pořád spěch, vždy z jara propadám toulavým náladám. Řeka jak dlouhá nit, říká mi kudy jít, tam pařez je můj trůn a banjo má pět strun. V lesích se loučím s jarní únavou a banjo zpívá píseň tu mou toulavou, toulavou. Sotva, že sleze sníh, je neklid v nohou mých, mám zas, co jsem si přál, má stezka vede dál. Řeka jak dlouhá nit, říká mi kudy jít, tam pařez je můj trůn a banjo má pět strun. V lesích se loučím s jarní únavou a banjo zpívá píseň tu mou toulavou, loudavou chůzi mám.