1. V naší ^Gmalé kuchy^Dni tloukly ^Gstaré hodi^Cny dlouhých ^Gdevadesát ^Dlet na stě^Gně a můj děda řadu ^Dlet vstával ^Gráno přesně v ^Cpět, sám je ^Gnatahoval ^Dkaždoden^Gně. Byly koupeny v den, kdy byl ^Cděda naro^Gzen, vždycky rád poslou^A7chal jejich ^Dhlas, život se ^Gdal v ^Dlet a ^Gdevadesát ^Clet je jen ^Gkrát^Dký ^Gčas. ®: ^GKráčely rok ^Cza ro^Gkem dědečkovým ^Cživo^Gtem, jednou ráno zůstal ^Dspát, život ^Gmá svůj pevný ^Cřád, to snad ^Gzná ^Dkaždý z ^Gnás. 2. Napřed kluk, za pár let statný muž a potom kmet, černý vlas, ctihodné šediny, člověk stárne, je to tak, život jede jako vlak, ať ho ženou roky nebo vteřiny. Přitom rok od roku tikaly mu do kroku hodiny, které měl tolik rád, život se dal v let, za devadesát let náhle zůstal stát. ®: 3. Po té noci ledové přišlo jitro zářivé, domem zní zase pláč dítěte, to náš nový syn způsobem obvyklým říká nám, že je rád na světě. V naši malé kuchyni visí nové hodiny místo těch, které jsou teď ve smetí, začaly, tik-tak, vesele počítat nové století. ®: Budou kráčet rok za rokem celým naším životem a svým hlasem budou nás varovat, co umí čas, když se rozletí.