Kleopatra: Své myšlenky jen zvolna sbírám, ty, Isis, jaký mám cíl. Já, jež mívám vnuknutí, dál přežívám spiknutí a hvězda nilská vzhůru stoupá. Když kobra zlatá skráň mou svírá a velký průvod můj uvítá Řím, můj pocit je smíšený, zájem o mne zvýšení, však na úsměvy nejsem skoupá. Teď královnou jsem já a hold mi vzdává Řím, já vjíždím před senát, ze snů už přece vím, to má tak být. Ať Řím jen poslouchá, jak dávný je můj stát, kde bývalo co psát, když zde byl vlků ráj. Ať Řím jen poslouchá, teď královnou jsem já. Já od Římanu smích i slýchám a napjatý zde fóra dýchám tep, leskem svým je ohromím, hrot zášti tak odlomím a hvězda nilská vzhůru stoupá. Teď královnou jsem já a hold mi vzdává Řím, já vjíždím před senát, ze snů už přece vím, to má tak být. Ať Řím jen poslouchá, jak dávný je můj stát, kde bývalo co psát, když zde byl vlků ráj. Ať Řím jen poslouchá, teď královnou jsem já. Octavián: Caesare! Římané: Teď královnou jsi nám, a hold ti vzdává Řím, už vjíždíš před senát, tvá krása s bohatstvím je v Říme vším. Kleopatra: Teď královnou jsem já a hold mi vzdává Řím, Ta síla zkrocená, drtívá i výbušná. Teď královnou jsem já, teď královnou jsem já.