Dmi,B,G,A7 (barre) Jsem horník v dole. Světlo hoří modře. Voskové krápniky ukapávají a naboptnávají - slzy, které lůno země vypocuje z hloubí své nudy. Zahalují mě černé Netopýří vánky, šály v cárech, lhostejné vraždy. Lepí se na mne jak peří.Stará jeskyně s vápenými Rampouchy, ta stará ozvěnářka. I mloci jsou tady bílí,Ti svatí Josífkové. A ryby, zdejší ryby - panebože! To jsou tabulky ledu, záludné nože, fanaticky zbožné pirani, co u prvního.. ..přímání pijí ze živých prstů mých nohou. Svíčka Polkne a zas vyšplhá se vzhůru, ne moc vysoko;škálou žlutí zahřeje srdce. Ó lásko, kde ses tu vzala ty? Ó embryo, které nezapomínáš ani ve spánku, ..že jsi v děloze napříč. V tobě krev kvte čistě, rubíne. Bolest, do níž procitneš, není tvoje. Lásko, lásko, naši jeskyni jsem ověsila růžemi. Vystlala hebkými koberci - Poslední viktoriánka. Ať olovnice hvězd klesnou k svému temnému urční, ať atomy rtuti, která mrzačí, odkapávají do strašné studny, ty jsi ten spolehlivý, o nehož se dálky opřou a budou mu závidět. Jsi dítě ve chlévě.