JESKYŇE 3

A      F#  G   A                    F#   H    A

Oslepen jasem, s třesoucím se hlasem,

v mrazivém chladu, pod stálou hrozbou pádu

E   D  E   H  E   D  H  C

opile tápe a pomalu chápe,

E          D  E      H C      D      A

že na štítu velehory zůstal zcela sám.

Opuštěn všemi, sám v neznámé zemi,

čistý vzduch dýchá a na plicích ho píchá;

Bůh se mu zjeví, nikdo to však neví;

už si ani není jistý, zda to nebyl klam.



Ref.:

G                      C      E      D        E

K čemu je mu láska, která objekt nemá,

G             C            E

k čemu krása nadpozemská,

                D     E

když jsou ústa němá?

Všechno má mít opak, v tom to asi vězí;

G                  C

nač je pravda, která nad lží

E             H    C

stále nevítězí?



Nemá se vrátit? Nechce všechno ztratit.

Samota tíží, když do údolí shlíží,

tam život kypí v hotelu i v teepee;

v jeskyní už ohně hoří, brzy bude tma.

Možnosti váží: volí mezi pláží

a strmou skalou; váhá jen chvilku malou.

Zavrhne these, do díry zpět leze,

žít jen tak, jak se sluší, dělat, co se má.



Ref.