1. St[G]ála před zrcadlem v k[Hmi]oupelně a tv[Ami]ářila se na sebe,
m[Emi]áminou rtěnkou m[Hmi]ázla i oboč[C]í,
po bytě ch[G]odí nahá, je jí tak př[Hmi]íjemně, a p[Ami]íše báseň pro tebe,
k[Emi]olotoč se ještě st[Hmi]okrát otoč[C]í.
®: J[G]aro bylo krásný, l[Hmi]éto v plným proudu
[Ami]a podzim byl daleko,
j[G]aro bylo krásný, l[Hmi]éto v plným proudu
a[Ami] podzim byl daleko.
Má jen spoustu bezva známostí a ráda dělá grimasy,
jakou zvolit, když prolétne netopýr,
a den si poskládá ze samých radostí a myslí, na co asi,
v televizi zuří válka anebo je tu mír?
®: (Jenže) jaro bylo krásný, léto v plným proudu
a podzim je daleko a zima není,
jaro bylo krásný, léto v plným proudu
a podzim je daleko.
*: A tak t[G]ančí a zp[Hmi]ívá,[Ami] a tak t[G]ančí a zp[Hmi]ívá,[Ami]
a tak si t[G]ančí a zp[Hmi]ívá,[Ami, Emi] a tak si t[G]ančí a zp[Hmi]ívá.[Ami]
Stála před zrcadlem v koupelně a smála se na syna,
její muž už zase někam šel,
v bytě cítí někdy zřetelně, jak úzkost sama začíná,
modelovat výraz našich těl.
®:
*:
Stála před zrcadlem v koupelně a dívala se na sebe,
polekaná tváří, co je tam,
v bytě budík tiká, jí je pekelně, a slunce zašlo za nebe,
smutně říká: bože, já odkvétám.
®: Tělo pořád krásný, život v plným proudu
a podzim je daleko a zima není,
tělo pořád krásný, život v plným proudu
a podzim je daleko.
*: A tak tancuj a zpívej, a tak tancuj a zpívej,
a tak si tancuj a zpívej, a tak si tancuj a zpívej ...
|
Slávek Janoušek:
Bokomara:
Bratři Ebenové:
Bůhví:
