Až mě Djednou Apustíš k voDdě, tak ti Aasi vyEhoAvím,
budu Emimávat na Hmity loEmidě s roE7zvinuAtým plaEchtovíAm,
dáš mi čaEmije do HmitermoGskyD,
kousek chleGba k svaAčiněHmi, A
a vyDdám se Ajen tak, boDsky,
po HmizeleEminý hlaAdiněD, A, D
Po hladině jde se těžce skromným i těm chvástavým,
na nejbližší rovnoběžce ňákou loď si zastavím,
nech si svoje tklivý plky, rozděl věci na půlky,
potkám pravý mořský vlky, pravý mořský Karkulky.
Přijde bouře, strhne stěžně, ťažko bude tej noci,
až na zádech mě ke dnu něžně snesou rejnoci,
v tu ránu už budu v Pánu, věčný spánek na víčkách,
proto v Tichém oceánu choďte, prosím, po špičkách.
Až mě jednou pustíš k vodě, tak ti asi vyhovím,
budu mávat na ty lodě s rozvinutým plachtovím,
když se s koňma dlouho oře, zpravidla jsou znaveni,
co dál říci - snad jen moře-město-kuře-stavení.
|
Druhá Tráva:
Karel Plíhal:
Karel Plíhal:
Lucie Bílá:
