1. Popravdě řCíct, když ztFiším hlCas,
mohu dnes vám, tak pojďte mezi nGásF
ze starých dnCů ten přFíběh znCát,
jsou to už lGéta, co nFad ním přemítCám
jak nad svým plGátnem šFílený malíř sCámF.
®: VCyrovnával si ten stín barev,
jimi uchovával život v obrazech svAmiých,
nCemohl spát pro ty ďFábla Coči, ďFábla Coči,
ďFábla Coči - dílo rGukou svCých.
2. Zlacený rám, v něm ďábla tvář,
má zakletou v očích podivnou zář,
láká ho být, ouha, zůstane sám
s nožem a plátnem šílený malíř sám,
jen se svým plátnem šílený malíř sám.
®: + nCemohl spát pro ty ďFábla Coči, ďFábla Coči,
ďFábla Coči - dílo rGukou svCých.
3. Z toho plátna, jak vím, šla hrůza a strach,
snad proto ten malíř krás pak sám si na život sáh',
kamennou tvář má teď mnohý z vás,
a to jen zčásti zná tajemný ďáblův vzkaz,
jen malou částí zná ho teď každý z vás.
®:
®: VDyrovnával si ten stín barev,
jimi uchovával život v obrazech svHmiých,
nDemohl spát pro ty ďGábla Doči, ďGábla Doči,
ďGábla Doči - dílo rAukou svDých.
|
