Bokomara
Okno do ulice
1. CDnes večer, lásko, C/Hnejdu zrovna Aminikam,
Fmaj7musím si spočítat, D7co se nevráGtí,
Ckdyž přijdeš, C/Hnezvoň, já se Aminezamykám,
Fmaj7to mají ve zvyku Gjenom bohatí.
2. Mně patří jedno okno do ulice,
ve kterým sleduju, kam se žene svět,
co vidím, schovám ve svý harmonice,
jednou ti o tom snad budu vyprávět.
R: AmiO lidech ve frontě na dobrý Dskutky,
Amio vlídným úsměvu, co Guž se nenosí,
Amio nářku rozbitý Dtelefonní budky,
Fo smůle, co se mi Glepí na šosy.
R: Taky o štěstí, jak je kdo chápe,
o holkách, který se moc rychle rozdaly,
občas je zasvědí duše pod make-upem,
jenže svět kvůli nim sotva zpomalí.
3. Tak vidíš, lásko, už mi bylo třicet,
a pořád zůstávám jednou z mnoha nul,
mám jen to svý okno do ulice,
špehýrku na život co mě uhranul.
4. Sám stojím ve frontě na dobrý skutky
s úsměvem, který se dávno nenosí,
občas dám korunu do rozbitý budky
a sám se smůle svý lepím na šosy.
R: Možná si po štěstí pokaždý šlapu,
když spávám s holkama, co už se rozdaly,
jenomže pořád mám duši bez make-upu,
třeba svět kvůli mě jednou spomalí ...
|
Bambini Di Praga:
Bokomara:
Bokomara:
Bokomara:
