JdD9u takhle po nábřeží Ca venku zrovna svítGá,
D9a to je realita, a to je realita,
slunce se zvolna škrábe nCa věž svatého VítGa,
D9a to je realita, a to je realita,
vFidím, jak u Vltavy ňCákej chlap ryby chytGá,
najednou zlatá rybka se na udici zmítDá,
a to je realita, a to je realita.
®: NGadlábnout se dDosyta, čCi věřit rAmi7ybce,D
kGam až jde reDalita, Ca kde je fAmi7ik-, fDik-,
jGe lepší vzhůrDu lítat, čCi jít po šAmi7ipce,D
kGam až jde reDalita, Ca kde je fAmi7ik-, fDik-, fCikcAe?D9
Teď je tu situace velice zapeklitá,
a to je realita, a to je realita,
víme, že zlatá rybka jakási přání skýtá,
a to je realita, a to je realita,
jenomže co je doma, jenom to se počítá,
tak jedna rána nožem, a přání jsou zabitá,
a to je realita, a to je realita.
®:
Jenže takových rybek už měl ten chlápek v hrsti,
a všecky slibovaly, a všecky slibovaly,
a když se obměkčit dal a do vody je pustil,
i s přáním uplavaly, i s přáním uplavaly,
česká ryba je kluzká a šupinami krytá,
ta ti něco nakecá a člověk se nachytá,
a to je realita, a to je realita.
®: Nadlábnout se dosyta, či věřit rybce,
kam až jde realita, a kde je fik-, fik-,
je lepší vzhůru lítat, či jít po šipce,
kam až jde realita, a kde je fik-, fik-,
fAmi7ik-, fDik-, fAmi7ik-, fDik-, fAmi7ik-, fDik-?
|
Bratři Ebenové:
Bratři Ebenové:
Bratři Ebenové:
