Zabloudil bych rád a náhle
na dvě chvíle do tvých snů,
tam bych stal se, nenadále,
jedným z hlavných hrdinů.
Zabloudil bych rád a náhle
na dno tůne očí tvých,
tam by bylo pro mně snadné
vyznat lásku ve verších.
Čekám u tvých schodů
s básní chystanou
a když má dojít k slovům,
ukrývám se za branou.
Zabloudil bych rád a náhle
tvoji stopou v jahodí,
tam, kde slunce neposedné
o tvou kůži zavadí.
Dám ti, dám,
vše, co mám,
i paměť svou,
ve které zpívám,
o přáních, o touhách,
co pěšinou potkávám.
Zabloudil bych rád a náhle
do tmy svodů tajemných,
tam by bylo pro mně snadné
ladit struny na tvůj smích.
Čekám u tvých schodů
s básní chystanou
a když má dojít k slovům,
ukrývám se za branou.
Zabloudil bych rád a náhle
na věž touhy mé i tvé,
tam, kde láska žízní prahne,
zní jak zvony májové,
jako zvony májové.
|