ANapůl jako hrou a Enapolovic vážně,
čerstvou Dmaturitou zmužnělýA,
chtěl jsi dobýt svět, a Esvět se tvářil vlažně
na tvý Dbubnování nesmělý,A, E
Ahlavu plnou věd a Enadějí svý mámy,
zkoušky Gpřijímací, Dpotom Apád E,
Aznalosti jsi měl, cos' Eneměl, byli známí,
takže Dlitujeme, za rok Asnad,
Hmia tehdy F#+poprvé jsi Hmi 7řekl:
ENevadí, zase Abude líp.
Pomalu šel rok, a zase stejná škola,
čekáš předvolání každej den,
předvolání máš, a na něm: vlast tě volá,
takže za dva roky s úsměvem,
dva roky vzal čert, a za nějakej týden
stojíš na radnici s holkou svou,
bylo to s ní fajn, tys věřil, že to vyjde,
kde tvý nebetyčný plány jsou,
a tehdy podruhé jsi řekl: nevadí, zase bude líp.
Neměli jste byt a vlastně ani prachy,
prej, že ve dvou se to táhne líp,
jenže už jste tři, a máma s dvěma bráchy,
starej dvoupokoják - špatnej vtip,
tak jste žili rok v tý supertěsný kleci,
vzteky vysušení jako troud,
potom jeden den si žena vzala věci,
další připomínky řešil soud,
a tehdy potřetí jsi řekl: nevadí, zase bude líp.
Už jsi dlouho sám a věci, co se stanou,
se tě nedotýkaj', byl jsi bit,
všechno už jsi vzdal a postavil se stranou,
vzal sis dovolenou, chceš mít klid,
osamělý dům u rychlíkové trati,
oči za záclonou zapranou,
vlaky jedou dál a málokdy se vrátí,
život nemá brzdu záchrannou,
tak řekni sakra to svý "nevadí, zase bude líp" ...
|
Wabi Daněk:
Bambini Di Praga:
Wabi Daněk:
