1. Jak tGeplá náruč milenky je trCáva sluncem prohřátGá,
a stráně ještě netuší, že zCa dveřmi už dupe bílý kGůň,
prHmiažce voní létem, po nich krCásná holka copatGá
jde k nám, a čFerný vlasy jako lesklá tCůňG.
V puse stéblo trávy, a naoko se tvářím, že ji neznám,
prostě zase jedna, mám se zbláznit, zboří se snad svět,
až si vlasy rozpustí a nabídne je k pohlazení hvězdám,
tak vím, že těm hvězdám budu závidět.
Co krásnejch holek copatejch se po tom světě trávou brouzdá,
spletou hlavu tulákům a netuší, že léto chodí spát,
v opuštěných hnízdech ptáků paní Zima bílé karty rozdá,
pojď blíž, abych ti moh' dlaně dechem hřát.
Až první ledy povolí a slunce trávě řekne: helou, vstávej,
už dávno budu na cestě, abych, bože, něco nepropás',
najdu první sněženku a komu ji dám, jen si klidně hádej,
kdo ví, možná černý copy ustřih' mráz, kdo ví ...
|
