R1: NGavěky tu přeci nejsi, nAmiavěky tu přeci nejsi,
navěky tu přeci nDejsi, nGavěky tu přeci nejsi.
KGaždý ráno po burčáku trAmi7adiční mám snídani,
snídám tři okurky v lDáku, třGesou se mi na dlani,
tEmiak si říkám: proč to piješ, kdAmi7yž ti to tak nesvědčí,
jenže večer kamarDádi, tGi mě zase přesvědčí.
R1:
Vždycky, když jsem na Moravě, suď mě, kdo jsi bez viny,
přísámbůh, že chci žít zdravě - odnesou to ledviny,
když vypiju čtyři decky, všechno kolem zrůžoví,
objímal bych lidi všecky, pak mě můza osloví.
R2: Říká: ale klidně dej si, navěky tu přeci nejsi,
navěky tu přeci nejsi, navěky tu přeci nejsi.
Až spočinou moje kosti na hřbitůvečku malém,
neztratěj' se souvislosti, zpívejte si s Plíhalem,
nejkrásnější bude G6, život, fretka, běží dál,
dvojhlas s andělem na kůru Nohavica zazpíval.
R1:
Trocha té melancholie čas od času neškodí,
pravověrní optimisté, ti už se dnes nerodí,
až se znovu narodíme, třeba za tisíce let,
jenom, prosím, vyberme si někde jinde jiný svět.
R1:
|
Backwards:
