^EMožná víš, ^D♯mco chci ^C♯říct, jsem plnej ^Cvzdoru, ^Anic ^Evíc. Možná víš, ^D♯mco řekne^C♯me, všechno už bylo^A řečené^E. Prosím, sfoukni^D♯m za mě svíci^C♯, až ^Cnebudu mít ^Aco ^Eříci.(2x) ^EMůžu ^D♯mříct^F♯, co bych ^C♯rád? Řek jsem ^Cto už ^Ati^Amisíc^Ekrát. Má to ještě smysl^F♯ nebo ^C♯ne? Všechno už ^Cbylo ^Ařeče^Ené. Prosím, sfoukni^D♯m za mě svíci^C♯, až ^Cnebudu mít ^Aco ^Eříci.(2x) ^EA všechno je ^G♯jasné, jak se ^C♯zdá, jen ^C♯mduše ^Amá je nejas^Ená. (2x) A všechno už se ^G♯stalo či mohlo ^C♯mstát a všechno už tu ^Abylo tisíc^Ekrát. A pokud si už ^G♯nemáme co ^C♯říct, nezbylo ^Anám vůbec ^Enic. ^EMožná víš, ^D♯mco chci ^C♯říct, jsem plnej ^Cvzdoru, ^Anic ^Evíc. A každé slovo^F♯, co vyslovím, může být tím posledním^E. Prosím, sfoukni^D♯m za mě svíci^C♯, až ^Cnebudu mít ^Aco ^Eříci. (2x) A všechno je jasné, jak se zdá... Prosím, sfoukni^D♯m za mě svíci^C♯, až ^Cnebudu mít ^Aco ^Eříci. (3x) Možná ji spolu^F♯ sfoukneme^C♯, všechno už bylo^C řečené^E. A všechno je jasné, jak se zdá...