JEDNA CESTA Slzy, týdny stejný, touhy samozřejmý, slova v tvým srdci jsou, nenaleznou listy psát. Dřív se tváře smály, oči světlem hrály, rány v tvý hlavě jsou, dnes nenajdou tě tu stát. Cesty míří proudem dní, nemaj cíle výletní. Kdo ví, co jí trápí? Touhy neveřejný. Propadlý lásky zná a je nepřímá, chodí spát. Slzy týdny ztrácí, vítr mraky vrací. Na snech nechce plout, jen zapomenout kolikrát. Cesty míří proudem dní, nemaj cíle výletní. Není právo ptát se víc, dívky dýchaj pro měsíc. Nezpívá písně svý neznámým. Nemá už horký dech - přece pálí. Pohledem volám jí, děvče vstávej. Pro tebe sám se dlouho trápím. Trápím. . .