Slova štípou jako mráz,
chyba bude někde v nás,
už si nedokážeme moc říct,
ani přát.
Slova těžko polykám,
těžké je být sám,
láska to je tenký led,
láska to je tenký led.
Jak můžu spát,
když o spánek mě loupíš,
kam můžu jít,
když rozhoupáš se v bocích.
Je snadné říct
po rozbouřených nocích,
zůstaň.
Jak můžeš spát,
když tvá noc tu končí,
už musíš jít,
je dlouhej den před tebou.
Je snadné říct
po rozbouřených nocích,
zůstaň.
Zůstaň, zůstaň, zůstaň.
Planem žárem letních dnů,
milujeme ve stínu,
vjíždíme si do vlasů,
můžem se i rvát.
Tohle všechno pro lásku,
pro jednu otázku,
jé, kterou není snadné dát,
kterou není snadné dát.
Jak můžu spát,
když o spánek mě loupíš,
kam můžu jít,
když rozhoupáš se v bocích.
Je snadné říct
po rozbouřených nocích,
zůstaň.
Jak můžeš spát,
když tvá noc tu končí,
už musíš jít,
je dlouhej den před tebou.
Je snadné říct
po rozbouřených nocích,
zůstaň.
Zůstaň, zůstaň.
Dům tiše zamykám,
klíč hodím, nevím kam,
už ti nedokážu říct
to, co dřív.
Slova těžko polykám,
těžké je být sám,
láska to je tenký led,
láska to je tenký led.
Jak můžu spát,
když o spánek mě loupíš,
kam můžu jít,
když rozhoupáš se v bocích.
Je snadné říct
po rozbouřených nocích,
zůstaň.
Jak můžeš spát,
když tvá noc tu končí,
už musíš jít,
je dlouhej den před tebou.
Je snadné říct
po rozbouřených nocích,
zůstaň.
Zůstaň, zůstaň, zůstaň,
ó, ó, zůstaň,
jé, é, zůstaň.
|
Banana:
Kern:
