LP 11:30 Navždy spolu (album verze) – Já a ty: Nekonečný příběh 9 měsíců zpátky tam kde začal náš příběh bezstarostní usměvaví je to jako dříve moh jsem zase dýchat zvolna z plných plic já netušil že v tom vidíš něco víc šli jsme spolu ruku v ruce jak nejlepší přátelé vídali se každý den od pondělí do neděle smáli se bavili občas i kalili bylo to krásný mohlo být i víc kdyby se nám nezačal někdo do toho plíst někdo kdo netušil jaký máme vztah bál jsem se nedoufal tak jsem se radši stáh přestali jsme se vídat já nevědom tvé lásky začal jsem si všímat víc té druhé krásky oslněn štěstím zavřel jsem oči naplněn radostí že našel kamaráda já blbec nepoznal že ona mě má ráda s chybou v srdci donucen k opuštění s minulostí v pytli čekám odpuštění se slepou vírou v duši jen kamení obrazy se smějí vzpomínky zarámovaný s chybou v srdci donucen k opuštění s minulostí v pytli čekám odpuštění se slepou vírou v duši jen kamení táhnoucí mě k zemi kde není nikdo ani ty 3 měsíce zpátky ten příběh pokračuje ignoruji hádky všechno dobrý se opakuje ale trošku jinak teď už jsou pár oba dva z Jičína ona bárbí on star nevnímaje okolí žili jenom pro sebe měli svoje místo kde koukali na nebe usínaje v náručí probouzejí se v obětí proskočili obručí teď jsou v lásky zajetí milují jeden druhého nebo to aspoň říkají kecy odmítají pomluvy denně slýchají uzavřel se svět, existují jen oni rozkvetla jak květ touží bojovat o ni už je ale pozdě oba dva se rmoutí chtěli spolu vydržet ale vztah se jim hroutí s chybou v srdci donucen k opuštění s minulostí v pytli čekám odpuštění se slepou vírou v duši jen kamení obrazy se smějí vzpomínky zarámovaný s chybou v srdci donucen k opuštění s minulostí v pytli čekám odpuštění se slepou vírou v duši jen kamení táhnoucí mě k zemi kde není nikdo ani ty nynější realita příběh zde končí oba dva to vědí nikdo se nechce loučit podřezal jsem si žíly ležím pod balkónem v krvi nakláním se k tobě šeptám všechno mě mrzí všechno co jsem udělal všechno co jsem kdy řek dříve s hlavou vztyčenou ale teď jsem si klek přestávám vnímat okolí mizí zkouším se vzpínat ale připadám si cizí přes chladnou ruku slza tvá stekla naklonila ses a tiše řekla miluju nezapomenu navždy budem spolu otevřelas dveře skočila za mnou dolů žili jsme pro sebe a pro sebe i umřeli milovali jsme se a taky jsme to věděli stále v objetí navždy spolu zůstanem Romeo a Julie trpí naším žalem s chybou v srdci donucen k opuštění s minulostí v pytli čekám odpuštění se slepou vírou v duši jen kamení obrazy se smějí vzpomínky zarámovaný s chybou v srdci donucen k opuštění s minulostí v pytli čekám odpuštění se slepou vírou v duši jen kamení táhnoucí mě k zemi kde není nikdo ani ty (2x) - navždy spolu.. jo.. LP 11:30..už ne..teď už je pozdě.. ty víš kdy to bylo.. prosinec..vzpomínej na mě..už nemám sílu.. sbohem