Dmi7 G7 C
Dmi7Máš tucty G7známých, ale Ckdo tě zná?
Máš Dmi7vlastní píseň, G7kdo však ví jak Czní?
Dmi7Máš G7pocit, že jsi zakuAmitálená,
jak Dmi7drobná mince F pod rohožkou Gdní.
R:Já však Dmi7rozeznávám, G7zvuk chůze, co se Codráží
od výloh hlučných Dmi7pasáží, G7tvou samotu, tvé závaCží.
Já vždy Dmi7rozeznávám, G7tvé boky když jdeš Amiulicí,
tvé vlasy mezi Dmi7pšenicí, G7tvou vůni mezi tisíCci.
Já vždy Dmi7rozeznávám, G7 hravě rozeznávám Dmi7
G7Máš pravdu, ale kdo ti Cza ni dá?
Máš Dmi7hlavu plnou G7utajených Csnů.
Dmi7Máš podezG7ření, že jsi vlastně Amizbytečná,
jak Dmi7malá piha F skrytá pohleGdům.
R:Já však rozeznávám, zvuk chůze, co se odráží
od výloh hlučných pasáží, tvou samotu, tvé závaží.
Já vždy rozeznávám, tvé boky když jdeš ulicí,
tvé vlasy mezi pšenicí, tvou vůni mezi tisíci.
Já vždy rozeznávám, hravě rozeznávám Emi7
A7Máš svoje léta, právě Djako já,
máš Emi7načase jít už A7vlastním barvám Dvstříc.
Emi7Lásko, A7nejsi, nejsi neviHmiditelná,
já Emi7věřím, že ti Gbudu moci Aříct.
R:Já vždy Emi7rozeznávám, A7tvé boky když jdeš Dulicí,
tvé vlasy mezi Emi7pšenicí, A7tvou vůni mezi tisíDci.
Já tě Emi7rozeznávám, A7jak vlčí máky v Hmiosení,
jak prsten mezi Emi7dlážděním, A7tvá grácie se neměDní.
Já tu Emi7rozeznávám... A7 D
|
Richard Müller:
Richard Müller:
Richard Müller:
