Na konečné stanici
vyložil tě vlak, a tak jdeš sám.
Slůvko v ráně pálící
trčí jako šíp, ten slib byl klam.
Klesáš do dřesů, jak rád
jednu adresu bys nechtěl už znát.
tak ji zapomeň, šťastnější najdeš tisíckrát.
Řekni třikrát lásko, lásko, lásko,
řekni třikrát lásko, objevím se já.
Čarodějné slůvko, můj nemluvný mluvko,
cestu ke mně zná a písní křídla dá.
Do studánky nahlédni,
čáry-máry fuk, jsi kluk jak dřív.
Všední dny jsou nevšední,
stačí slůvko říct, a víc jsi živ.
Písnička je lék, ten ber
barvy pastelek i dny něžných her,
všechno vykouzlí a hraje s námi vždycky fér.
Řekni třikrát lásko, lásko, lásko,
řekni třikrát lásko, objevím se já.
Čarodějné slůvko, můj nemluvný mluvko,
cestu ke mně zná a písní křídla dá.
Až se smutky rozplynou
jak ve víně čas, pak zas buď zdráv.
Můžeš běžet za jinou,
té prstýnek dej, tu hřej a pak
kouzlo puntíků mých let,
jinde publikum snad přijde zas vhod.
Kdybys však byl sám, zavolej, znáš ten správný kód.
Řekni třikrát lásko, lásko, lásko,
řekni třikrát lásko, objevím se já.
Čarodějné slůvko, můj nemluvný mluvko,
cestu ke mně zná a písní křídla dá.
Řekni třikrát lásko, lásko, lásko,
řekni třikrát lásko, objevím se já.
Čarodějné slůvko, můj nemluvný mluvko,
cestu ke mně zná a písní křídla dá.
Řekni třikrát lásko, lásko, lásko,
řekni třikrát lásko, objevím se já.
Čarodějné slůvko, můj nemluvný mluvko,
cestu ke mně zná a písní křídla dá… |
Iveta Bartošová:
Hana Zagorová:
Hana Zagorová:
Hana Zagorová:
