Můžu psát v každým dopise, zprávu svou tajnou řečí. Psát dál že, tady jsem, zkoušíš to nečíst. Chceš-li nepoznej mě, stejně dál v tobě budu žít. Budu v každý řádce, hřát se v žáru přízně tvý. Jsem to, co budeš z mýho románu číst, to co, v něm ti zjevím. Jsem kresba na mapách jen bílejch míst, co směr tvůj změní. Mám být zátiší, kde pláč svůj neslyšíš? já budu radši tón co tu zní a zní, i když o něm už nevíš. Budu psát v každým dopise, zprávu svou řečí tajnou. Ať ví, že tady jsem, stejně máš mě přečtenou. Ať můžem jen krátce znát se, zůstanu napořád. I kdýž zmizíš v dálce. Dál se v tobě budu hřát. Jsem to, co budeš z mýho románu číst, to co, v něm ti zjevím. Jsem kresba na mapách jen bílejch míst, co směr tvůj změní. Mám být zátiší, kde pláč svůj neslyšíš? já budu radši tón co tu zní a zní, i když o něm už neví. Až na vzdory frázím, vezme čas, co má vzít. A všeho, nač sázíš, budeš chtít se vzdát I tam za tou hrází stejně píseň má znít bude dál. Jsem to, co budeš z mýho románu číst, to co, v něm ti zjevím. Jsem kresba na mapách jen bílejch míst, co směr tvůj změní. Mám být zátiší, kde pláč svůj neslyšíš? já budu radši tón co tu zní a zní, i když o něm už neví.