*: V špCinavým průjezdě, kde pG#áchne to močí,
kdCe mají kEmiočky svůj vDmi7ečerní fGet,
pCár stálých holubů se dG#okolečka točí,
tCohle (tady) je, vFážení, hCospGoda SvCětG+.
PCět stolů ze skládky a MFozartova bFmiusta
nCa starým pA7iáně, co nDmi7enaladGíš,
tDmi7ady se dGopředu nCezamlouvaj' mGdimiísta,
Fo pěknou frCajli tu nG#ezavGadCíš.
Jako nahá pravda petrolejka svítí
na život s razítky od mušinců,
a nikde vázy, natož ňáký kytky,
jenom pár pohlednic z chudobinců.
Potkáš tu pošťáka, co jako na potvoru
dvacet let nedoručil veselej list,
a každej pátek chodívá na kontrolu
František z kotelny, co neumí číst.
Cikánská madona, včera ještě dítě,
ví toho vo životě setsakra dost,
mrzutej malíř, co chcípá na úbytě,
má jen svý psisko a psisko svou kost.
A zatím za oknem prý někde kvetou louky,
někde se milujou a někdo mačká spoušť,
co je to za kecy, že voňavý jsou holky,
náš svět je smradlavá, šedivá poušť.
*:
|
