A, E7
ATen šiArý proDud, jak přeAjít mám,
proč F#mineumíDm se nad něj Esus4vznést,
Each člE/Dun C#mitak mítD, ten říC#midit znáDm,
v něm lásEsus4ku svEou bych chtěAla vézt.
Jak kamení, jež působí, že potápí se celý prám,
tak těžká zdá se – Bůh to ví – má láska zlá, co v srdci mám.
Vždy když se láska rozvíjí, rubínů zář se line z ní,
však jako krůpěj pomíjí pod letní výhní sluneční.
Až něžnou růži spatříš kvést, co trny zájem oplácí,
nenech se krásou klamnou svést, hleď: ruka má teď krvácí.
Ten širý prou, jak přejít mám, proč neumím se nad něj vznést,
ach člun tak mít, ten řídit znám, v něm lásku svou bych chtěla vézt.
Alt.: C, F, C, Ami, Dmi, G, Emi, F, Emi, Dmi, G, C
C#mi = Hmi na 4. pražci
|
Tichá Dohoda:
