amiRád se dívGám amina komíGny
amiprotějšíGho Fdomu,
amisbíhaj se Gmi amipřitom sliGny
amijako máGloFkomu.
K Cnebi stoupá tGenký čoudek
bCarvy sněhoGbílé
Ca já vím, že vGdovec Houdek
Czase smaží Dfilé.
GKaždý něco emiklohní
Cna domácím Gohni,
Gkupříkladu emipan Šmíd
Copéká si lGančmít.
amiNikomu se Dnechce vGenemi,
amisedí doma Du kamGen.
amiNikomu se Dnechce vGenemi,
amisedí doma Du kamGen.
Jeden komín skrytý v houští
televizních antén
žádné dýmy nevypouští,
ano, je to tamten.
Bydlí pod ním jedna dívka
příjemného vzhledu,
nemá doma kousek dřívka,
ruce jako z ledu.
Každý něco klohní
na domácím ohni,
kupříkladu pan Šmíd
opéká si lančmít.
Nikomu se nechce ven,
sedí doma u kamen.
Nikomu se nechce ven,
sedí doma u kamen.
Já jsem taky celý ztuhlý,
mám však horké srdce,
přinesu jí kbelík uhlí,
zahřeju jí ruce.
Zahřeju té smutné slečně
její život chladný,
zůstaneme spolu věčně
nebo aspoň dva dny.
Každý něco klohní
na domácím ohni,
kupříkladu pan Šmíd
opéká si lančmít.
Nikomu se nechce ven,
sedí doma u kamen.
Nikomu se nechce ven,
sedí doma u kamen.
Rád se dívám na komíny
protějšího domu,
sbíhaj se mi přitom sliny
jako málokomu.
|
4tet:
Jaroslav Uhlíř:
Zdeněk Svěrák:
