RECENZE: Koncepci rozdvojeného alba zvládla Alicia Keys jen částečně

První album nese podtitul Originals a dle zpěvaččiných slov jde do její polohu tak, jak ji dobře známe. Čili žádné bezhlavé experimenty, ale vkusné a pečlivě zprodukované písničky v duchu lehčího jazzu, R&B, soulu a popu. Druhá část kompletu s podtitulem Unlocked pak má nabízet bohatší a pestřejší „zvukový zážitek“, což spočívá v tom, že na něm najdeme přepracované verze písniček z prvního alba. 

6 fotografií

Nijak zásadně se ale od sebe neliší, v zásadě se dá říci, že zatímco Originals je hlubší a rozjímavější, Unlocked kontruje svižnější a rádiově přívětivější podobou skladeb. Patrné je to například u skladeb Love When You Call My Name nebo Old Memories, přičemž v případě druhé jmenované vítězí právě druhá verze. 

Smyslem alba ostatně je, aby si každý vybral podle svého vkusu a posluchačských preferencí, která zpěvaččina poloha mu sedí. Jen těžko může Alicia Keys po někom požadovat, aby soustředěně vstřebával před devadesát minut hudby, která navíc tak trochu postrádá vzruch a výraznější okamžiky. 

Ne snad, že by šlo o slabou nebo odbytou nahrávku, ale nejzajímavější na ní je spíše koncepce. Najdou se na ní silná místa, vedle výše zmíněných například brilantně odzpívaná balada Like Water, ale dá poněkud práci se k nim proposlouchat. Alicia Keys nenabídla nic, co bychom od ní už v minulosti neslyšeli. Stále je to nadstandard, ale poněkud roztříštěný a rozpitý do mnoha koutů. 

Silná a zapamatovatelná místa se vynořují při zkoumání jednotlivých písniček. Třeba nápaditě kladené vokální linky ve Skydive - opět silnější v Unlocked verzi, působí svěžeji a uvolněněji.

Příjemně se poslouchá rovněž Daffodils, v tomto případě ale stravitelnější spíše v původní verzi, na druhém disku ruší trochu násilně v montované chemicky znějící beaty, které jsou proti náladě písničky. Naopak svižnější rytmika na „odemčeném“ albu pomohla písničce Billions.

Keys 60 % Alicia Keys

Keys je ambiciózní počin, které ale bohužel s opakovanými poslechy ztrácí na atraktivitě. Co mělo být jeho nejsilnější zbraní se obrací proti němu samotnému. Po několika soustředěných posleších vyplavou na povrch konstrukční sváry a nýty, které by měly posluchačovu uchu zůstat skryty. 

Rozdílná aranžmá jsou občas zvolená trochu násilně, jen aby se od sebe skladby lišily, ale zase ně nijak moc. Schází prvek překvapení, skutečně radikální kontrast. Zajímavější by možná bylo na druhém disku rozbít původní skladby na součástky a zkusit je znovu složit v opravdu novém, nečekaném tvaru.

Otázkou je, zda by žánr, v němž se Alicia Keys pohybuje, snesl radikální zacházejí a zda by to nové skladby vůbec unesly. Není mezi nimi mnoho, které by disponovaly tak silným nápadem, jenž by obstál i v trochu surovějším přístupu. Takto je to trochu jako když si hodíte mincí. Hlava, nebo orel. Dvě strany téhož, přičemž hlavní roli opravdu hraje náhoda, nikoliv opravdu silná, svébytná vize.