RECENZE: Nové album Jonas Brothers je jen tuctovým popem

Jonas Brothers

The Album

Skladby:
Miracle, Montana Sky, Wings, Sail Away, Americana, Celebrate!, Waffle House, Vacation Eyes, Summer in the Hamptons, Summer Baby, Little Bird, Walls (feat. Jon Bellion)

12 skladeb / 32:47 min

Vydavatel: Republic

Představovat jakkoliv blíže někdejší idoly pubertálních fanynek je asi zbytečné. Dodejme snad jen, že novinka s prostým názvem The Album je jejich šestou společnou řadovkou. Kapelu už rozhodně na zádech netíží velké břemeno očekávání, nabízelo by se proto, že vyzkouší něco nového. Jakékoliv novoty a experimenty však Jonas Brothers shodí ze stolu už při prvních písních. Všechno má takový ten klasický letní vibe, všichni jsou u vody v havajských košilích a popíjejí drinky.

Pod vlivem toho vznikají písně jako úvodní Miracle. Ne, není to žádný zázrak. Ačkoliv po hudební stránce nejde o žádný průšvih, spíše jen o průměrnou popovou melodii. Místy vyloženě zarazí trošku přihlouplý text. Fráze o tom, že dívka intepretových snů je zázrak a je sladší než moučník a studenější než sněžná vločka, zní od tří třicátníků trochu hloupě. O kus dál je dívka snů slunce na obloze a taky křídly, které musí odletět. Tentokrát mluvíme o skladbě Wings, která zpočátku vypadá jako rozjezd romantické balady, do hry však vstoupí vcelku zábavný funky beat a nepustí se jí až do konce. 

Party se nám slušně rozjela a je čas na nějaký proslov. Hele, všichni už máme trochu v žíle, takže řekneme jen: ,,Celebrate tonight!". Celebrate je píseň která opravdu patří do party playlistu, ale někam hodně, ale hodně na konec. Jonas Brothers si zde půjčují vícehlasé vokály a ságo někde z osmdesátek, ale nepřínáší to kýžený výsledek ani když se refrén zopakuje snad po sté. Ejchuchu pop si sice své místo vždy najde, v současné pop music už jej však naštěstí vystřídala trochu hlubší sdělení. 

Pokud je něco co se musí objevit u velkého popového alba je to product placement. Znáte americký řetězec rychlého občerstvení Waffle House? Ne? Tak teď už ano. Odehrává se v něm totiž děj stejnojmenné skladby. Hravá píseň, která je dost možná jednou z těch nejzábavnějších na novince. Nic velkého ale nečekejte. Stejně jako jídlo ve fast foodu vás na chvíli uspokojí, pak si ale uvědomíte, že jinde byste se zřejmě najedli lépe. 

Na závěr si opět musím položit otázku. Proč to ti kluci vlastně ještě dělají? Omílat už po sté to samé. Točit se ve spirále klišé a nedokázat ji rozbít alespoň jedním jediným výrazným hitem. V člověku pak uzraje myšlenka, že tlak vydavatelství musel být v tomto případě enormní. Stopáž písní je i na Jonas Brothers extrémně krátká, některé se z nich se sotva přehoupnou přes dvě minuty. Po hudební stránce není album vůbec dotaženě. Hudební nápady, které se místy objeví, nejsou samy o sobě schopny gradovat a ukázat tak svůj potenciál. Celé je to trochu jako hudba pro fastfoodovou restauraci. Zatímco si pochutnáváte na sezonní nabídce burgerů, hraje na pozadí popová muzika, ta záměrně není nijak extravagantní, to aby vám náhou nezaskočily hranolky. Nicméně se na ni můžete naladit a pohupovat při ní nohou. Takhle už se ale dneska dobrý pop nedělá. 

Text: Tomáš Kocian, foto: Republic
Témata: Jonas Brothers, The Album, recenze