Ambiciózní deska z roku 2008 mohla podle K.K. Downinga kapelu vystřelit do nových sfér zájmu. Nestalo se tak, protože JUDAS PRIEST prý zůstali při propagaci příliš při zemi a slavný hudebník zažil další nepříjemný moment, který ho uvrhl do ještě větší skepse.
„Nostradamus“ se povedl neuvěřitelně dobře. Jenže jeho obrovský potenciál jsme nedokázali přetavit v náš prospěch.
Pokud jde o mě, měli jsme obrovskou příležitost, jak příběh posunout dál. Z koncepčního alba se mohla stát divadelní inscenace, která mohla být franšízována po celém světě. Kdoví, možná jsme mohli probudit ducha Fantoma opery.
„Musíme tu desku přehrát na koncertech celou,“ navrhl jsem alespoň při jednom z pravidelných sezení s Billem Curbishleyem.
Když už jsme prosrali jednu věc, mělo cenu dál dílo nedevalvovat a přiblížit ho divákům. Ty by tak měli snazší cestu k pochopení naší ideje „Nostradama“ jako legitimního klasického kusu.
Měli jsme ho přehrát v Albert Hall, Carnegie Hall a podobných místech, kde bylo dostatečně velké jeviště, aby se na něj vešli i herci nebo další lidé, které bychom chtěli zakomponovat do naší show. Jako vzor nám mohli posloužit TRANS-SIBERIAN ORCHESTRA. Ti takové věci vždy zvládali.
To by ovšem vyžadovalo od všech obrovské nasazení, a především nutnost prokázat chuť do toho jít a udělat to pořádně.
Kde K.K. Downing viděl kapelu ve svých představách, najdete v autobiografii K.K. Downing Heavy Duty: Dny a noci v Judas Priest, kterou seženete exkluzivně na Sparkshopu.
