Deska týdne: The Kills
Dvouletá avantýra Alison Mosshart s The Dead Weather je prozatím u ledu, Jamie Hince přestal myslet na kapelu se svojí přítelkyní Kate Moss, a tak vydání nové desky The Kills už nic nezastaví. Tři roky jsme čekali na následovníka zatím posledního alba Midnight Boom, Deska týdne odpoví, zda se v případě alba Blood Pressures bude znovu jednat o událost, ke které se budeme vracet delší dobu.
Někdy není špatně, když je slyšet, co se děje o patro výše. Vyprávět by mohli Alison Mosshart a Jamie Hince, které hlukové proslechy úspěšně sblížily. Stalo se tak v jednom nejmenovaném anglickém hotelu vprostřed turné původních kapel obou protagonistů současných hvězd The Kills – Mosshartiny hardcoreové partičky z rodné Floridy Discount a Jamieho jemnější formace Scarfo. Přátelství se po návratu Alison do Států původně odvíjelo na základě virtuálně kolaborace, během roku intenzivní výměny nápadů ale Discount ukončili svoji činnost a 23letá frontmanka si sbalila fidlátka a odcestovala za Jamiem do Anglie.
Jak to bylo s dvojicí dál, to se dozvíte v profilu od Pavla Zelinky.
„Na desce Blood Pressures duo přichází s bohatším a zároveň uhlazenějším zvukem. Album spíše než by navazovalo na tři roky starou desku Midnight Boom, pokračuje tam, kde skončili The Dead Weather. Alison už nepůsobí jako nezlomná bojovnice s nepoddajnými kytarovými motivy a automatickým bubeníkem, ale jako frontwoman strhávající podstatnou část pozornosti na svou osobu. Místo mladé křičící punkerky k vám na Blood Pressures promlouvá suverénní žena, se vším svým sexappealem, vyzrálostí a zkušeností. I Jamie Hince se osobností své kolegyně nechal převálcovat a funguje už „jen" jako zručný producent,“ říká v ukázce z první recenze editor Ondřej Píša.
Druhý hodnotitel, redaktor Robert Candra, přitakává: „Blood Pressures je v zásadě povedená deska, kterou The Kills rozhodně nezklamali. Snaží se na ní naznačit nové směry, stejně jako se trochu ohlédnout za svou ranější, ponuřejší tvorbou. Oproti Midnight Boom, které bylo našlapané hity od začátku do konce, tu ale podobný potenciál mají tak dvě tři skladby. U některých dalších bude trvat dost poslechů, než se zadřou pod kůži, což samozřejmě není nutně na závadu. Ovšem najde se tu i kousek nebo dva, které klidně mohly zůstat na dně bazénu.“ Poslechněte si celou recenzi!
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
