Ukázku z CD najdete v audiogalerii.
Klip k pilotnímu singlu najdete ZDE
Název alba ale prozrazuje i to, že tentokrát The Darkness - nově bez vyhozeného basáka Frankieho Poullaina (kterého jsem měl kvůli jeho pekelnému kníru a froté čelence z téhle divnoparty beztak nejraději) – usilují především o zábavný a nic neřešící výlet do světa hard rocku z doby, kdy i ti nejhlubokomyslnější rockeři nedělali nic jiného, než že se opájeli vlastní neodolatelností.
The Darkness sundali nohu z plynu heavymetalového sporťáku jménem Permission To Land a přesedlali do bílého cadillacu z otevřenou střechou, kam se pohodlně vejdou i se svými kostkovanými cylindry na hlavách.
Faktu, že kapela kvůli produkci své druhé desky najala spolupracovníka Queen Roye Thomase Bakera a některé skladby dokonce nahrála ve studiu, kde Freddie Mercury a spol. natočili Bohemian Rhapsody, nemusíme rozumět, ale co na tom?
Snad to bylo právě geniem loci studia, že The Darkness prodělali podobný přerod jako Def Leppard, když si na albu Pyromania otestovali, že zkřížit hardrock s popem není úplně z cesty, a tak tomu zasvětili celé následující album Hysteria.
Čili ano, s novinkou The Darkness (která oficiálně vychází 28. listopadu 2005) se pohybujeme se v 80. letech, v éře hair metalu, do kterého čtveřice z britského Norfolku klidně zatahuje i smyčce nebo dechy. Ale ani přes ono hudební odlehčení se Justin Hawkins v textech úplně nevzdal drogové tématiky.
Jen heroin vyměnil za kokain, což vám dojde hned v intru úvodní skladby, ve kterém někdo klepe kreditkou o sklo a pak si dvakrát potáhne nosem. Pěkně stereo. Zprava, zleva. O ideologickém posunu The Darkness to říká víc, než kdejaká recenze.
THE DARKNESS - One Way Ticket To Hell... And Back!
Warner Music, délka CD 39:04
Nej skladby: One Way Ticket, Dinner Lady Arms, English Country Garden
Hodnocení Filter: 
