Přívlastek "rockový" se sice ke Green Day moc nehodí, protože se proslavili v rámci takzvaného neopunku.
Ale to, co představili na posledním albu American Idiot a také na pražském koncertním pódiu, je mnohem blíže rocku v nejlepším slova smyslu.
Zaprvé to byla velká show: ohně, výbuchy, nejrůznější efekty, světelné transparenty, divadelní prvky v podobě převleků (přišel i růžový králíček).
Zpěvák Billie Joe Armstrong skvěle komunikoval s davem a elegantně a sympaticky ho naváděl, aby zpíval, počítal, křičel či ztichl.
S nedělním publikem v naplněné Sazka Areně bylo ostatně radost pracovat – ochotně zpívalo, vstřícně reagovalo na jakýkoli podnět, a vytvořilo tak skvělou atmosféru.
Kapela si evidentně užívala se svými příznivci – šlo prostě o koncentrovanou zábavu na obou stranách. Z Armstronga, dříve zpovykaného fracka, vyrostl poměrně charizmatický a sympatický frontman, který zcela samozřejmě diriguje publikum, divoce pobíhá po pódiu a přitom stihne přesvědčivě a jistě zpívat.
Na každém koncertě je však nejdůležitější muzika jako taková a hlavně v tomto směru si Green Day vysloužili podtrženou jedničku. Jejich výkon byl technicky precizní, zvuk čistý a z pódia se valila ohromná energie, což v kombinaci s daným repertoárem (větší část výtečného alba American Idiot plus starší osvědčené hity) vytvořilo neodolatelnou a skutečně lahůdkovou smršť.
Takhle vypadá stoprocentní profesionalita spojená s evidentní chutí a energií.
Nedělní vystoupení Green Day by se mohlo bez bázně a hany zapsat do hudební učebnice pod kapitolu "Ideální koncert". Takový "nášup" totiž bývá na našich pódiích k vidění málokdy.
