Bylo to tak. Oficiální ráz mělo pouze předávání květin, gratulace a rozlévání šampaňského o přestávce. Jinak Hana Hegerová oslavila narozeniny písněmi, pro které sahala až do raných šedesátých let. Z této éry vyhmátla například blues Černá Jessie, jež podala s tou správnou temnou tíží, nebo svůj tradiční šanson Barová lavice. Melodiemi zpěvačka procházela často s lehkostí - aniž přitom zeslabovala dramatický nebo emotivní obsah Denim Blue či Svatební písně, propadávající se z návalů štěstí do smutku. V těchto pocitových proměnách zůstává Hegerová nejsilnější, stejně jako v křehce erotické skladbě Čerešně nebo evergreenu For Sentimental Reason. Atmosféru koncertu určovala pouhým gestem, zabarvením hlasu či několika tóny. Když směřovala píseň do ticha, sál takřka bez hnutí zpozorněl a vnímal jen doznívající dunivé kráčení basy Roberta Balzara.
|
Hana Hegerová slaví sedmdesát |
|
Pořádaly Febio a Divadlo na Vinohradech. |
|
Divadlo na Vinohradech, Praha, 21. října 2001. |
Představení bylo profilem Hany Hegerové složeným z více či méně známých písní různých nálad. "I hosté jsou mým portrétem," dodala k tomu zpěvačka. Pianistka a zpěvačka Kateřina Tlustá tu zastupovala její vztah k židovským písním, Karel Plíhal k poetickému písničkářskému humoru, Václav Koubek k živočišnému pábení, Nora Harazimová k šansonu a zpěvačka Yvonne Sanchezová s Danem Bártou k jazzu. Všichni vyjma precizního dua Bárta - Sanchezová zazpívali jednu píseň, zatímco Hana Hegerová poslouchala pohodlně usazena na pódiu. Jejího vkus či hudební zájmy pak dokreslil početný Pražský symfonický orchestr, který zahrál skladbu od Johanna Sebastiana Bacha.
Na závěr koncertu se znovu chopila mikrofonu oslavenkyně, aby suverénně a často velmi temperamentně přednesla skladby Mapa lásky či Maestro tango. Bylo jasné, proč se Hana Hegerová prozpívala čtyřmi dekádami. Má schopnost skutečně prožívat písně a vtahovat do tohoto prožitku publikum, zároveň umí do zpěvu přetavit zřetelnou divadelnost. A zůstala si věrná!
