Vydáno 10.04.2017 | autor: Hana Bukáčková
Nebe, peklo, Lucie je dokumentární film Terezy Kopáčové o Haně Zaňákové alias Lucii Bílé. Snímek zachycuje zatím poslední rok života zpěvačky, která u jedněch budí nehynoucí obdiv a u těch druhých vyvolává pohoršení. Jde po stopách jejích padesátin a třicátého výročí na hudební scéně. Zpěvačku pětadvacetiletí podle Akademie populární hudby ale decentně natočený film ukazuje spíš v nebeské rovině než v té pekelné.
Lucie Bílá během kontroverzního čísla na bratislavském koncertě, za které byla nařčena z kopírování Madonny. Foto: Karel Prchal
Dokument se od začátku snaží Hanu vykreslovat hlavně jako "člověka" (spíš superčlověka) a poukazuje na fakt, že Lucii Bílou vnímá Zaňáková jako svoji roli, kterou přirovnává k těm muzikálovým. Její mediální obraz, kdy se rozplývá nad všemi a pateticky posílá srdíčka na všechny strany, je prý přehnaný a ve skutečnosti jde o "normální" ženu oddané své profesi.
POST SCRIPTUM (74): Hrdinka, nebo populistka? Lucie Bílá v novém rozhovoru burcuje k zamčení hranic
Víc než ve světle reflektorů tedy Bílou vidíme spíš za nimi, v momentech, kdy tráví čas přemýšlením nad tím, "jak by se nám rozdala". Zachycuje její přípravy na loňské megakoncerty, ať už se jedná o bratislavskou megalomanskou show, za kterou ji kritici nařkli z kopírování světových hvězd (hlavně Madonny), nebo listopadové koncerty v pražské O2 areně, které nakonec musely být na poslední chvíli zrušeny. Konaly se až v lednu a nakonec se obešly bez pompy.
Lucie Bílá by se prý pro fanoušky rozdala. Foto: Jaroslav Noska
V rámci zachování civilnosti nemůže chybět pohled na to, jak si Bílá žije spokojeným životem v Otvovicích, kde se schází s místním babincem a kuje plány nad budoucností kulturáku, ve kterém ve svých sedmi letech začínala a k němuž ji váže citové pouto. Nebo jak se stará o další rozvoj obce, "přátelí" se s duchovními či pomáhá kamarádce, které koupila menší domek, aby nemusela jít na potrat. Kamera nás neochudí ani o to, jak Lucie ve volných chvílích vyrábí růžence a zasílá andělíčky. Zkrátka ji uvidíte v samých bohulibých rolích, možná je jich na jeden film až příliš.
Nechybí ani prostor pro obhajobu Lucie v medializovaných kauzách, ve kterých ji novináři nešetřili. V kauze "Ortel versus Slavík" prý Bílá špatně pochopila otázku redaktora a myslela si, že Pekař narážel ve svém projevu na ni. Do poslední chvíle také věřila, že listopadové koncerty zvládne, ale viróza ji převálcovala tak, že je musela zrušit až pár hodin před začátkem toho prvního.
LIVE: Dojatá Lucie Bílá v Praze místo oslnivé show vsadila na svůj hlas, Arakain a trochu nudy
Přitom celý příběh začíná tím, jak se probouzí na svůj den D - v den bratislavského koncertu. Ukazuje natěšenou Lucii, která se po dlouhých přípravách nemůže dočkat, až to celé vypukne, mapuje období, kdy v jeden okamžik rezignovala na lásku a zasáhla ji smrt milované maminky.
Rok, který měl být původně rokem oslav, tak pro ni nakonec nebyl zrovna nejlehčí. Zda nás ve filmu skutečně provází zákoutími svého života, nebo se chce jen ukázat jako "světice", jak je v souvislosti se snímkem často kritizováno, už si musí divák zhodnotit sám.
Text: Hana Bukáčková, foto: Karel Prchal (koncert v Bratislavě), Jaroslav Noska (autogramiáda)
Témata: Lucie Bílá, O2 arena, Hana, Láska je láska
4,00
čtenáři
hlasuj
