„Je moc příjemné, když mi tu fotku někdo chválí, ale já už ji nemůžu ani vidět,“ přiznala se Pennie Smith v roce 2003. „Byla v různých podobách použitá už tolikrát, že je trochu jako tapeta. The Clash jsem udělala mnohem víc fotografií, některé mám z mnoha důvodů raději než tuhle. Ano, je povedená, ale už ve mně prostě nevzbuzuje ty reakce jako tenkrát,“ dodala ještě.
Smith v roce 1979 spolupracovala s hudebním časopisem New Musical Express (NME) a skupinu The Clash doprovázela na americkém turné. Snímek, který se později ocitl na obale desky London Calling, vznikl 21. září v newyorském Palladiu a kromě fotografky je za něj zodpovědný i baskytarista kapely Paul Simonon.
„Koncert se nám povedl, ale já jsem nějak vnitřně cítil, že to není úplně ono. Měl jsem vztek, tak jsem si ho vybil na baskytaře,“ vysvětloval Simonon, co ho vedlo k destrukci nástroje. V rozhovoru pro časopis Fender upřesnil, že si takto vybíjel frustraci z toho, že ostraha na koncertě nedovolila divákům vstát ze sedaček.
Pennie Smith byla u toho, když dal Simonon průchod svému rozhořčení, a bryskně stiskla spoušť. Snímek se jí zdál poněkud rozostřený, nepočítala s tím, že by ho The Clash použili, ale zpěvák Joe Strummer společně s grafikem Rayem Lowrym usoudili, že by se perfektně hodil na obal chystané desky.
Lowry fotku na obalu doplnil svislým růžovým nápisem London a zeleným vodorovným Calling, což byla jasná pocta obalu debutového alba Elvise Presleyho. „Elvisova deska vyšla v době, kdy byl rock and roll dost nebezpečný. A mám za to, že London Calling byla taky docela nebezpečná věc,“ vysvětloval tento krok Simonon.
V roce 2001 označil hudební magazín Q London Calling za album s devátým nejlepším obalem všech dob a samotnou fotografii pak o rok později za vůbec nejlepší rock and rollový snímek, který kdy byl pořízen. „Zachycuje ultimátní rock and rollový okamžik – totální ztrátu kontroly,“ okomentoval časopis tuto volbu.
Mimochodem, baskytara se poté, co s ní Simonon třískl o zem, rozletěla na několik kusů. Některé z nich posbíral a ještě několik let si je schovával. Momentálně je nástroj Fender Precision Bass vystaven v Londýnském muzeu. Předtím byl součástí expozice Rock & Roll Hall Of Fame v Clevelandu.
Nahá hruď, ryčící dav a rocková extáze. Jak Iggy Pop vystoupal mezi bohy |
Dvojalbum London Calling je dodnes právem považováno za jednu z nejlepších rockových desek všech dob. S naprostou lehkostí, samozřejmostí a suverenitou se na ní střídají všechny možné žánry jako rock, pop, ska, rockabilly, reggae, aniž ztrácí na drajvu a soudržnosti.
Z nadupaného setlistu je těžké vybrat jednu reprezentativní položku, nicméně erbovní skladbou The Clash je hned úvodní a zároveň titulní song. Zajímavostí je, že na obalu prvního vydání desky scházela v seznamu skladeb píseň Train In Vain, neboť kapela ji na album zařadila až poté, co byl obal hotov.
Co se týče autorky fotografie, Pennie Smith se nadále věnuje převážně černobílému portrétování rockových kapel. Kromě The Clash měla za svou kariéru v objektivu Led Zeppelin, Rolling Stones, The Who, Iggyho Popa, U2, Morrisseyho, Primal Scream, Manic Street Preachers, Blur, Radiohead nebo Oasis.
Slavné fotografiePokračování seriálu iDNES.cz, který nabízí příběhy slavných zpravodajských fotografií – ať už vznikly na bojištích, při přírodních katastrofách, ve vesmíru nebo „jen“ zachycují lidské osudy. ČTĚTE TAKÉ: Již jsme psali: Zasmušilá fotka v dešti udělala z Deana hvězdu. Půl roku nato byl mrtvý Smrt na pláži prolomila pravidla cenzury. Americe ukázala daň z vítězství Po ráně proudem visel ze stožáru, kamarád mu „polibkem“ vdechl život Babiš mu dal pusu a stvořil guru Máru. Moc fajn gesto, vzpomíná Prchal |
