Velkolepý koncert Rammstein se blíží. S ročním iDNES Premium vstupenky zdarma |
Už předchozí bezejmenné album se ostatně objevilo jaksi nad plán a novinka bude s největší pravděpodobností poslední řadovou položkou v diskografii druhdy kontroverzního německého sextetu.
Schválně píšu „druhdy“, neboť dnes už se Rammstein nedají příliš považovat za provokatéry, čemuž odpovídá i jedenáctka nových písní. Nic nového, žádná čerstvá energie ani nápady.
Úvodní hymnická Armee der Tristen s mohutným refrénem, ještě mohutnějším chorálem a celkově pompézním „germánským“ odérem si dokáže zjednat respekt, následující titulní Zeit je rovněž působivá, nabitá silou a osudovostí, ale už při Schwarz albu padá řetěz.
Tuctová písnička, vystavěná podobně jako mnoho dalších z repertoáru kapely. Poklidná sloka, hřmotný refrén, kolikrát už jsme to od Rammstein slyšeli a lépe?
Jako z výprodeje zní i Giftig, kterou startují dotěrné klávesy a ožvýkané kytarové riffy. Vše je to tak urputně předvídatelné, až si člověk vybaví písňovou parodii Bernardín od slovenských žertéřů Horkýže Slíže, která všechna teutonská klišé spojená s touhle kapelou nahrnula na jednu hromadu a výsledkem byla skladba rammsteinovější než Rammstein sám.
Zick Zack pokračuje v jízdě samospádem z kopce. Ty vlezlé tranceové syntezátorové rejstříky vám poradil kdo, meine Herren? Opravdu máte zapotřebí otřepané autotuneové hrátky se zkresleným zpěvem jako v předposlední Lügen?
Rammstein představovali vždy především divadlo, hru na efekt. I ty mediálně vděčné skandály jako pornografický klip ke skladbě Pussy, krabice vibrátorů jako součást merchandisingu nebo nedávné video Deutschland, proti kterému se vymezovali kromě jiných i bývalí vězňové koncentračních táborů, jsou přesně naplánované a spočítané tak, aby „vyvolaly diskusi“.
ZeitRammstein |
Zejména o kapele samotné. A také aby se odhlédlo od faktu, že s každou deskou slábne invence a že nebýt všech těch excesů, nejspíš by se zručně udělaná kopírka Ministry, KMFDM, Laibach, Die Krupps a mnoha dalších jen těžko stala takovým kultem a stavět na charizmatu zpěváka a textaře Tilla Lindemanna nelze donekonečna.
Naštěstí si to samotní Rammstein zřejmě také uvědomili a Zeit je tedy podle všeho jejich labutí písní. Tedy měl by být už proto, že někdejší zanícení a agrese jsou tytam. Na starších albech se kapela neohlížela nalevo napravo, nechávala za sebou spoušť a na sutinách dobytých měst si labužnicky zapálila vítěznou cigaretu.
Dnes klopýtá za vozem, listuje starými fotkami a vzpomíná. Mezi řádky Zeit prosvítá jakási melancholie, pořád je to slušně udělané album na to, aby se úplně zametlo pod koberec. Ale další už skutečně netřeba.
