RECENZE: Kapela Garbage na novém albu vzdává hold superhrdinkám

Americké čtveřici Garbage se v začátcích přezdívalo „producentská kapela“. Kromě uhrančivé zpěvačky Shirley Manson ji totiž tvořili tři muzikanti a zároveň producenti, z nichž nejznámější stále je Butch Vig.

Byl to hlavně jeho podpis na slavném albu Nirvany Nevermind, který mohl za to, že byli Garbage zprvu řazeni do grungeové škatulky, byť do ní nikdy ve skutečnosti nepatřili. Na to byl jejich zvuk mnohem bohatší, pestřejší a vrstevnatější, čerpající stejnou měrou z hutného garážového rocku i elektroniky. 

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

Křížením stylů Garbage do značné míry definovali atmosféru 90. let, ale jak potvrzují desky z poslední doby – a platí to i pro novinku No Gods No Masters – nejsou nostalgickou připomínkou uplynulé dekády, nýbrž současným a životaschopným organismem.

5 fotografií

To podstatné zůstalo zachováno, jsou skvěle napsané a producentsky perfektně ošetřené písničky. Žánrově je to pestré album, nese na tanečním rytmu postavené pop-rockové skladby, závany elektro-industrialu nebo trip hopu, vše poskládané v logický celek bez viditelných švů. Nemá místo pro samoúčelnou agresivitu, a i když Shirley Manson žaluje bezcitný systém (The Men Who Rule The World) nebo se vyzpívává ze svých strachů a úzkostí (Uncomfortably Me), hudba tu není od toho, aby do posluchačova mozku bezhlavě zatloukala hřeby, ale aby co nejúčelněji podpořila textovou výpověď a dala vyniknout stále sytému a jistému hlasu zpěvačky.

Stěžejní skladbou alba je dusná, více než pětiminutová A Woman Destroyed. Panoramatická, pulzující až hmatatelným napětím a gradující v extatickém refrénu. V textu se zpěvačka vyrovnává s kauzou MeToo, ovšem po svém. „Štvalo mě, jak média o aférách referovala a jak vykreslovala oběti, chtěla jsem na to zareagovat, tak jsem napsala text o ženě superhrdince, která vezme spravedlnost do vlastních rukou,“ vysvětlila. Při poslechu jako by se vám před očima odehrávala mysteriózní a řádně krvavá filmová podívaná. Ztrácíte se v potemnělých křivolakých uličkách a zvuk umíráčku je každou vteřinou blíž a blíž.

Album má působivé finále, závěrečná This City Is Kill You je vzdor názvu elegantní, smířlivá, dojemná, doopravdy krásná. Je to krása bolavá, o to však intenzivnější.