Ať už je Tereza Kerndlová vaší favoritkou nebo ne, nelze u ní přehlédnout vysoké nasazení. Jako jedna z mála zpěvaček z toho našeho popového kravína snaží nejen podojit peníze posluchačů, ale i následovat momentální trendy. Když frčel pop šmrncnutý soulem sedmdesátých let, vydala desku "Retro". Když letělo nejvíc r'n'b a naši zpěváčci ho spíše prznili, než cokoliv jiného, vydala "Orchidej". Má však tu smůlu, že krom pár dobrých písniček jsou její alba vždy až překvapivě slabá. A se "Schody z nebe" to s ní jde z kopce ještě více.

Kdo slyšel a viděl klipy k titulnímu singlu a následovníkovi "Přísahám", měl určitě pocit, že to Tereza vezme tentokrát za správný konec. Tyhle dva kousky totiž zní moderně, a i když "Přísahám" bezostyšně kopíruje Beyoncé, jsou to protypy dobrých popových kousků. Na albu jsou tyto dva poklady hned jako první tracky a o to větší propast pak musíte překonat, když naskočí další písničky. Terka se s vámi propadá hlouběji a hlouběji, až společně žuchnete až na blátivé a zatouchající dno téhle děsivé ďuzny.

Při poslechu hrůzostrašné "Mám problém" mi krvácely uši a od nánosů bahna mi nepomohly ani čtyři vatové tyčinky. Nejspíše týmu kolem zpěvačky zbyla při nahrávání poslední desky, má totiž nepřeslechnutelný retro nádech. To by však nevadilo. Největší tragédií je naprosto nesmyslný text. "Můžeš mi prosím tě říct, kde ty chceš spát a jíst a pít. A můžeš mi prosím tě říct, kde ty chceš spát a být a lhát. Mám problém..." To tedy máš, Terezko. Vyhoď textaře, který zřejmě neumí česky a sází za sebou jen různá slova, abys měla co zpívat.

Ani raději nebudu pátrat, co textař zamýšlel při psaní slov k songu "Mami", konkrétně "odešla spát, musela jít. Po ní mám hlad, ale i žízeň...". Jakou tekutinu Terezce dávala maminka a tolik jí teď chybí, mateřské mléko? Nebo nějaká kapalná forma lásky? Brr. Text této písně je naprostý přešlap vedle, melodie a smyčce jsou přitom více než povedené, a kdyby se místo songu o odcházející matce zpívalo o nešťastné lásce, mohla mít Terka v rukávu velkou baladu s obrovským potenciálem. Jenže to není to nejhorší. Diskotéková břečka "Rádio", kterou by odmítl i Míša Davidů, už je naprosté psycho pro nejotrlejší.

Celá deska je poskládána z katalogových songů, což samo o sobě není nic špatného. Nulové autorství interpretky a až zvrhlý výběr písniček z ní ovšem dělá jeden velký nelibozvučný galimatiáš. Navíc Terezka není tou technicky nejdokonalejší vokalistkou, výšky jsou pro ni často až příliš velkým soustem a v takovou chvíli začíná už jen útrpně křičet. Přitom deska má krom úvodu i další světlé chvilky, taková "Anonym" se nelíbila jen jí, ale i Pixie Lott, která ji v anglické verzi také zařadila na svou první placku. Povedl se i booklet, za který by se nemusela stydět ani žádná zahraniční popová princezna. Škoda jen, že tím to končí. Poslouchat "Schody z nebe" déle než dvě písničky bylo čiré utrpení. Komu je tedy album určeno? Rozhodně bych ho doporučil americké armádě jako skvělou alternativu k waterboardingu.