Britské trio James Bagshaw (zpěv, kytara), Tom Walmsley (kytara), Adam Smith (baskytara), které na koncertech doprovází ještě Rens Ottink (bicí), vzniklo v roce 2012 a ve svém stylu od počátku snoubí klasický psychedelický rock šedesátých a sedmdesátých let s prvky garážového rocku ve stylu The Black Keys. V novém albu navíc muzikanti vsadili na silné, téměř popové melodie.

A právě tenhle mix jim vyšel. Temples do své třetí desky zdárně vtiskli ducha The Kinks či The Monkees a zahalili ho do oparu psychedeličtějších Grateful Dead. Kapela má navíc silný smysl pro výrazné melodie.

Poslech "Hot Motion" je čirá radost. Chvilku se plavíte po příjemně psychedelických vlnách poklidné "You're Either On Something" s téměř marihuanovou uvolněností, následně vás vzpruží radostně hravá variace na modernější The Beatles. Štěstí je dokonáno hitově jednoduchou "The Howl" s vojensky tepajícím rytmem, který prostě musí strhnout. Po nástupu houpavé "The Beam" je posluchač zase zpátky na onom pomyslném šedesátkovém obláčku. Za zmínku stojí i solidní zvuk, podtrhující feeling desky. Toho trio dosáhlo v domácím studiu zpěváka Jamese Bagshawa.

Pozitivní dojem nezkazí ani o něco slabší druhá polovina nahrávky, která se sice nese v podobném hudebním duchu, dokonce písněmi "Atomise" a "It's All Coming Out" onen retro duch ještě posiluje, silnější skladby už ale nenabídne. "Hot Motion" je přesto zcela jistě nejlepší deska Temples a zároveň jedno z příjemných překvapení letošního rockového podzimu.

P. S.: Temples přijedou novinku představit také do České republiky, a to 25. listopadu do pražského klubu Roxy.