Na které vaše skladby dnešní publikum reaguje nejvíc?
Se mnou je to trošku složitější – moje minulost je Blue Effect, ve kterém jsme dělali poměrně složitou artrockovou muziku, a zároveň jsem mimo Blue Effect dělal taky jednodušší písničky. To znamená, že kdybych hrál jenom věci ze svého posledního artrockového alba Čas vlků z roku 2011, pak by padesátileté šedesátileté holky, co tam přišly s očekáváním, že jim zahraju Šaty z šátků, Jména, Jsi prostě nejlepší a podobně, byly smutné. A to se svým vztahem k ženskému pohlaví nemohu dopustit, takže artrockový koncert proložím i těmihle písničkami, aby si každý přišel na své. Na mě chodí lidi, o nichž vím, že na mě chodili i před 30 nebo 40 lety, prostě ti věrní. Těžko ostatně můžu dnes nějak masově zaujmout mladší.
Když jsme se v Berlíně účastnili Mezinárodního festivalu mládeže a studentstva, všechno to tam pí***lo hlava nehlava – to byl normální rockfest!
