Hlavní obsah

RECENZE: Pixies vzali na exkurzi do silné rockové doby

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

26. 8. 2022, 11:04

Slova zesnulého zpěváka Nirvany Kurta Cobaina z období vydání slavného alba Nevermind (1991) byla výmluvná. Kdyby prý nebyli Pixies, nejspíš by nebyla ani Nirvana. Tak velký vliv na ni měli. Podobně mluvili i někteří jiní muzikanti, kteří vstoupili na scénu v osmdesátých a devadesátých letech minulého století.

Black Francis stojí v čele Pixies od poloviny osmdesátých let.

Článek

Pixies jsou považováni za předvoj tehdejší rockové jízdy. Proto je dnes každý jejich koncert především ponorem do časů, kdy byla rocková hudba silná, exkurzí do dob, kdy zpěvák a kytarista Black Francis v písních zpracovával neobvyklá témata a nedělal si hlavu s liniemi mezi žánry.

Pravda, všechno to, co měli hudební scéně dát, řekli Pixies ve svém prvním období, tedy v letech 1986 až 1993. Vydali tehdy čtyři výborná studiová alba a napovídali z nich těm, kteří šli vedle nich nebo se do rockové hry chystali. Potom si dali třiadvacet let pauzu. Odešla od nich baskytaristka Kim Deal, nahradila ji Paz Lenchantin a kapela na deskách i koncertech dělá to, co chce ke svému odkazu přidat. A jen tak mimochodem přitom poukazuje na svou pevnou pozici.

Ve čtvrtek se v pražském Foru Karlín hodně vzpomínalo. Pixies už částečně ztratili tu koncertní divokost, se kterou chodili na pódium před lety. Energie a chuť jim však zůstaly, „špínu“ ve zvuku také opečovávají. Bohužel leckdy nebylo tak docela patrné, jaké postupy vlastně písničku tvoří, protože zvuk celého vystoupení byl spíš průměrný než jiný.

Bostonští nabízeli to, v čem jsou silní. Jejich písně jsou různorodé, leckdy mají až velmi popový melodický potenciál, na poměrně krátké časové ploše řeknou to, co potřebují, a když se ke zpěvákovi a kytaristovi Blacku Francisovi, jehož pěvecký výkon se tu a tam potýkal s intonací, přidala ve vokálech baskytaristka Paz Lenchantin, měly silný charakter.

Ve Foru Karlín, naplněném tak akorát, skupina nabídla devětatřicet písniček. Byly mezi nimi i coververze skladeb Cecilia Ann (od The Surftones), Head On (od The Jesus and Mary Chain) a Winterlong (od Neila Younga, ta zazněla úplně na konci). Z prvního alba Surfer Rosa (1988) došlo na písně Cactus, Gigantic nebo Where Is My Mind?, z alba Doggerel, které vyjde v září, také něco zaznělo.

Připomeňme, že Pixies nemívají při koncertech pevný setlist. Bubeník David Lovering má u bicí soupravy seznam asi devadesáti písniček, z nichž Black Francis vybírá podle nálady, podle toho, jak se k sobě písničky hodí, a s ohledem na to, co právě koncert potřebuje. A protože se Pixies žánrově nikdy neomezovali, zněly ve Foru Karlín punk, alternativní rock, pop rock, space rock i surf rock, podle toho, jakou píseň si Black Francis zrovna zvolil.