1.2.2010 | Autor: Josef Rauvolf

CS Music (76:20)
Není proč si dělat nějaké iluze, kolik našich rockových fanoušků zná jméno Jožo Barina. A přesto byl tento velice osobitý kytarista s nezaměnitelným stylem a hlasem Ray Charlese svého času velkou nadějí. Mluvilo se o albu, pak ovšem přijely tanky a spadla klec. Léta byly nahrávky, které Barina natočil jak pro Supraphon, tak slovenský rozhlas, v podstatě – s výjimkou jednoho singlu z roku 1968 – nedostupné, je proto moc dobře, že nyní vyšly, pěkně remasterované. Můžeme tak slyšet, jak si Barinova kapela For Meditation dokázala s přehledem poradit se složitými rytmy, jak si jeho hendrixovská kytara rozumí s neučesaným klavírem či varhanami, jak se Barina nebál zkoušet různé cesty v komponování, naprosto v souladu s tehdejšími zahraničními trendy. Druhá polovina alba je doplněna současnými nahrávkami, které bohužel zdaleka nedosahují kvalit archivních kousků. A ještě jedna výtka – naprostá absence jakékoli dokumentace, jež by právě u tak výtečného počinu neměla, společně se zasvěceným komentářem, chybět. Škoda.

Zlatý hřeb: Šťastie
Zní to jako: Jimi Hendrix s The Nice, například


Body: