Barry Adamson: Šlechtický pop pro rockové kluby
Neskutečných 34 let uplynulo od vydání singlu Shot by Both Sides kapely Magazine, kde se tehdy poprvé představil náctiletý student grafického designu Barry Adamson. Nenápadně, ale vlivně, jak ostatně dokazoval i v dalších štacích.
Barryho jméno najdeme na přebalech desek Buzzcocks, Visage, The Birthday Party a následně Nicka Cavea a jeho The Bad Seeds. Už tehdy mu nedělalo problém přebíhat mezi punkem, kabaretem, funkem a jazzem a tuto vlastnost poté rozvinul i na svých sólových deskách.
I letošní novinka Barryho Adamsona jasně ukazuje, že stylová všežravost stále zůstává poznávacím znamením letos 53letého hudebníka. Deska I Will Set You Free se nebojí rockovějších poloh, které mohou vzpomenout na Iggyho Popa, v těsném sousedství jsou ale umístěny funkem zakouřené klubovky a nebo velkokapelně rozmáchnuté „popárny“ starosvětského střihu.
Čím se I Will Set You Free liší od předchozích dvou řadovek Stranger on the Sofa a Back To The Cat, je rockovější vyznění celé kolekce. Přece jen aktivní Adamsonova účast na reunionu Magazine se musela v nových skladbách alespoň částečně obtisknout. Na druhou stranu, pokud by si posluchač udělal z volně stažitelného singlu Destination představu, že takto zní celá nahrávka, šeredně by se zmýlil. Dalším vrcholem alba je totiž určitě The Trigger City Blues, které představuje Adamsona jako procítěného soulmana říznutého temnými vlivy Nine Inch Nails, Looking To Love Somebody jako by vypadla z popového zpěvníku Davida Sylviana a Black Holes In My Brain je pravidelným odkazem na nehynoucí inspiraci Johnem Barrym.
Aby bylo jasno, od Barryho Adamsona v letošním roce nečekejte žádnou ultramoderní výpověď. I Will Set You Free ale můžete postavit na roveň loňských novinek dEUS nebo The Black Keys. Tím chci říct, že Adamson se v letošním roce prezentuje vysoce nadprůměrnou novinkou, která by měla znít všemi mainstreamovými rádii od rána do večera. Pop i rock v Barryho podání má šlechtickou eleganci, přesto neztrácí kontakt s klubovou špínou. Na takové chování hudebníků ale nejsou českým rybníčkem vychovaní hudební dramaturgové připravení.
Nešlo by uzákonit, aby se lidé zodpovědní za hudební složku českých médií museli povinně vydávat na koncerty současné zahraniční provenience? Osobně bych při této příležitosti přispěl právě na koncertní premiéru Barryho Adamsona. Jeho hudba má totiž ideální výchovné parametry – vychází z rockových i popových kořenů 20. století, přesto neztratila ponětí o tom, co v současné době hýbe mladšími ročníky hudebních posluchačů. Tak co naši zákonodárci? Nebo mám vám všem rozkopírovat I Will Set You Free a donést to do Poslanecké sněmovny?
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
