NEJ HITY: Smutná hymna všech tiráků

„Původně mě tahle hudba inspirovala k úplně jinému textu – byl o starém tulákovi, který na nábřeží potká malého chlapce, jenž hází žabky. Snad mu to něco připomene, a tak mu začne vyprávět o svém toulavém životě... Už jsem ho měl skoro celý v hlavě, když jsem jel někam autem– a v ten okamžik mi naskočil slogan: Sbohem, lásko, já jedu dál.
A pak už to šlo úplně samo, jen taktak jsem stačil dojet domů a zapsat si slova na papír – během deseti minut se mi před očima jak těžký tirák rozjel příběh kamioňáka, který brázdí svět, aby mu po návratu domů otevřel dveře s manželkou i zcela cizí chlap,“ vzpomíná s odstupem let na genezi vlastního textu zpěvák Josef Laufer.

A taky herec známý ze seriálu Cirkus Humberto a tří filmů Kameňák režiséra Zdeňka Trošky. Svůj dramatický talent, potvrzený absolvováním DAMU, kde k jeho spolužákům patřil třeba Vladimír Pucholt nebo Jiří Wimmer, uplatnil tenhle rodák z francouzského Sables-d’Olonne i v této písni – svůj baladický zpěv ve dvou místech proloží recitativem: „Nalej mi, kamaráde, plnou. Tak už to bývá. S kytkou jsem po čtyřech schody bral. Věř mi, věř mi, že zvonil jsem dlouho...“

Píseň natočená poslední dubnový den roku 1983 ve Smetanově divadle byla nejprve zařazena na dlouhohrající desku s názvem Důvěrně známý, vydanou společností Panton v témže roce. A i když tohle album obsahovalo i populární calypso s názvem Rum And Coca-Cola, které se v roce 1945 stalo celosvětovým šlágrem v podání dívčího sourozeneckého tria The Andrews Sisters, který Eduard Krečmar přebásnil do písně s názvem Lola, tuzemští posluchači dali přednost pomalé melodii skladby Sbohem, lásko, já jedu dál.

A tak byla v roce 1986 nahrána v proslulém studiu Mozarteum ještě jednou – a tentokrát vydána gramofonovou firmou Supraphon jako první strana singlové náhrávky, jejíž béčko tvořila píseň Suverén. Pochvaly od kritiků se nedočkala ani v jednom případě, ale mezi lidmi z ní byl hit. A pro šoféry kamionů se stala dokonce hymnou; je jí dodnes. „Šedá dálnice a náklad za zády / je můj svět, který někdo zmapoval / svět tiráků, skoupý na parády / sbohem, lásko, já jedu dál.“ Řidiči Transports Internationaux Routiers na ni nedají dopustit. Svědčí o tom bezpočet domácích videí, která si natočili na dlouhých cestách za volantem, a rozsáhlé diskuze na internetu, jež slovům písně o této profesi, která nepřeje poklidnému rodinnému životu, dávají vášnivě za pravdu: „Taky mě to stálo manželství a pár vztahů. Ale ten pocit, sednout za to, mrknout do špíglů, kde se ti kroutí návěs. A k tomu tahle hymna... To je nepopsatelný!“

Stejně to ostatně vnímají jejich slovenští kolegové: „Jazdím 20 rokov a po piatych to vzdala, suka. Je to o ničom život pre rodinu, ale ináč dá sa.“ Jiní by tuhle práci nevyměnili za jinou: „Člověk je pořát prič. Ale práce je to supr.“ Musí být, když po ní tolik mladých kluků dodnes touží. A píseň Sbohem, lásko, já jedu dál k ní neodmyslitelně patří: „Je to naprostá klasika pro nás všechny, co řídíme ty krasavce – tahle skladba jezdí se mnou od Rozvadova po Irun, kdykoliv odjíždím od baráku, musí to hrát.“ A hrát bude v kabinách velkých aut nejspíš ještě hodně dlouho. Alespoň podle slov jednoho budoucího řidiče: „Překrásná hymna VŠECH kamioňáků! A doufám, že už brzy i moje. Až poprvé vyjedu, bude k tomu znít tahle písnička – jediná, kterou dokážu poslouchat třeba čtyři hodiny dokola. Tak zatím dobrej dolet, truckeři!“