Nejvyzrálejší album PROKOPOVY pěvecké kariéry, na němž je z dnešního pohledu zcela jasně cítit přesvědčení tvůrců o nutnosti společenských změn, ale i jistou agónii bolševické cenzury, neboť titulní píseň by ještě pár lety zcela určitě vyjít nesměla. Právě tato skladba, která celé album uzavírá, má v PROKOPOVĚ diskografii zvláštní postavení: zatímco u drtivé většiny PROKOPOVA repertoáru vznikala hudba na hotové texty, v tomto vzácném případě tomu bylo opačně. MICHAL PROKOP dodal Vladimíru Mertovi hotovou melodii a ten dodal autoru hudby tři (!) myšlenkově zcela rozdílné texty, z nichž si PROKOP vybral - podvědomě předjímajíc věci příští - text právě tento. Případné nové studiové album bude vznikat až v 21. století.