Dlouhý ston táh
na violách
jeseně
podivný žal
srdce mi jal
znaveně
Bledý jsem stál
a vzpomínal
přešel čas
teď v pláči sním
když uslyším
hodin hlas
A kráčel jsem
ve větru zlém
jenž mě nes
jak ze zahrad
list, který zvad
a pak zas kles
Jaroslav Seifert
Sám sklon a ston
svých viol tón
podzim roní
a duši mou
rve touhou mdlou
monotónní
Skláním se níž
a blednu, když
chvíle zazní.
Vzpomenuv dnů
propadlých snu
pláču v bázni
A odcházím
ve vichru zim
který svistem
žene mne z chvil
jako bych byl
suchým listem
Vladimír Holan
Ó podzime
tak dlouze tvé
housle lkají
mou duši tou
hrou unylou
utýrají
Dýchaje tíž
zesinám, když
orloj slyším
vše je to tam
ten žal, co mám
neutiším
I odcházím
povětřím zlým
jehož svistem
jsem hnán sem tam
jak byl bych sám
suchým listem
František Hrubín
Když do korun
pláč z vetchých strun
podzim roní
vždy jímává
mě únava
monotónní
Děs, rozehrán
při hudbě hran
skráň mi smáčí
vracím se zpět
do zašlých let
tiše pláči
Hnán vichřicí
zlou, skučící
letím v dáli
pryč z těchto míst
zmítán jak list
opadalý
Petr Kopta
💬 Komentáre
Pridať komentár
Buďte prvý kto napíše komentár! 🎵